VHS videokazety
VHS (Video Home System) kazety jsou vynálezem společnosti JVC. Poprvé byly představeny v roce 1976. Nosiče VHS slouží pro nahrávání a přehrávání na kazetových videorekordérech a videopřehrávačích.
Můžeme na nich mít záznam až do 300 minut délky ve standardním SP režimu. Dosud nejprodávanější VHS videokazety však byly ty o délce 240 minut - tedy 4 hodiny záznamu v SP (čili normálním) režimu. Při použití LP režimu se páska zpomalí dvojnásobně, záznam na tuto videokazetu je dlouhý 8 hodin, při režimu EP se zpomalí trojnásobně, záznam 12 hodin.
Nahrávání na VHS videokazetu
Obraz je v systému VHS nahráván na pásku do šikmých stop dvěma videohlavami umístěnými na rotujícím bubnu, okolo jehož více jak poloviny obvodu je páska ovinuta. Pro nahrávání delších pořadů byly postupem času přidány režimy LP (dvojnásobná) a EP (trojnásobná délka záznamu, někdy označováno též jako SLP), kdy se páska pohybuje poloviční, v případě EP/SLP třetinovou rychlostí a obraz je zaznamenáván do užších stop dalšími dvěma hlavami (tzv. čtyřhlavý videorekordér).
Zvuk byl zpočátku na videokazety nahráván pouze monofonně do podélné stopy s kvalitou horší než na analogové audiokazetě. Později byly na trh uvedeny tzv. šestihlavé videorekordéry, které nahrávají dalšími dvěma hlavami na rotujícím bubnu stereofonní zvuk v kvalitě blízké CD. Této technické vlastnosti se v 90. letech užívalo pro záznam hudby v rádiích.
Šířka pásma zaznamenávaného videa je 3 MHZ a pro náročnější uživatele byla nedostatečná. Proto byl v roce 1987 uveden na trh systém S-VHS videokazet. Horizontální rozlišení jasové složky se zvýšilo a představovalo kvalitu blízkou analogovému televiznímu vysílání.
Rozměry VHS videokazet jsou 188 x 104 x 25mm, magnetická páska je široká přibližně 12,7 mm (1/2 palce). Šířka obrazové stopy je 49 µm,zvukové 1 mm mono nebo 2 × 0,3 mm stereo, šířka synchronizační stopy je 0,75 mm. Rozkmit jasové informace je 3,8 – 4,8 MHz, barevná informace 627 kHz, rozlišení 220 řádků.
Videokamery plného formátu VHS (S-VHS) videokazety jsou dnes už dosti vzácné, protože jejich prodej byl ukončen zhruba v roce 2000. To kompaktnější verze VHS-C a S-VHS-C měly zcela jiný vývoj a ještě dodnes slouží v nerůznějších provedeních a od několika značek v domácnostech mnoha amatérů.
Videokazeta VHS-C a S-VHS-C
Nosiče VHS-C a S-VHS-C jsou zmenšená verze (92 x 58 x 20 mm) klasické VHS videokazety určená pro domácí videokamery. Představena byla roku 1982 také společností JVC, využívá stejný typ pásky a způsob záznamu jako VHS a S-VHS kazetami je proto díky adaptéru zpětně kompatibilní. Na VHS-C videokazety se vejde záznam s délkou 60 minut.
Stejně jako VHS videokazeta má svou zmenšenou verzi, tak i S-VHS přišlo s kompaktním řešením ve formě S-VHS-C s vyšším rozlišením, širším spektrem barev a zpětnou kompatibilitou pomocí adaptéru.
Mezi analogová média pro záznam videa patří ještě někdejší hlavní konkurence půlpalcové šíře, systémy osmimilimetrové pásky (Video8 a Hi8 a 8mm). Osmimilimetrové a Hi8 pásky se v podstatě používají v přístrojích Digital8 (D8) dodnes, ale i tady se přístroje pro jejich využití pomalu vytrácí z trhu. V roce 1985 přišla skupina firem v čele se Sony s magnetickou videopáskou šířky 8mm. A už za čtyři roky poté, v roce 1989, je uveden nadsystém Hi8 s vyšším rozlišením, který je přímou protiváhou vyššího systému kompaktní pásky S-VHS-C. Osmimilimetrová páska svou kompaktností přístrojů 8/Hi8, jež jsou zase o kousek menší, a délkou používaných magnetických pásek (podobně jako možná i samotnou skladností kazet) se zařadila do použití stejně jako půlpalcové pásky.
